Kniholapka

Milé literárně otevřené dámy a stejným způsobem ladění pánové,

čtete tyto řádky, a tak vězte, právě jste byli koutkem oka, případně okem celým lapeni!

Buďte si ovšem jisti, že to není nijak nebezpečná štrapáce. I když, kdo ví...

Na níže položených řádcích se můžete setkávat s doporučením aktuálního knižního titulu, který zaujal známou osobnost autorsky působící v literatuře ať už jako spisovatel, nebo překladatel. Daný titul bude záhy, bude-li k dispozici, zakoupen do knihovního fondu Vaší knihovny.

Kapitola vložená: Jaromír Meduna, 17. 10. 2017

Literatura, jež k nám putuje, nemusí být spjata jen s autory a překladateli, stále častěji k nám přichází prostřednictvím slova zprostředkovaného hlasem. Hlasem, který dává jejím postavám tvar, ovšem spoluutváří nejen jejich fyzické kontury, ale i ty nehmotné. Jedním z výrazných předkladatelů podoby postav, jimiž promlouvá, je dlouhá léta herec a vynikající dabér Jaromír Meduna. Oslovili jsme jej, aby nám i on ze svého pohledu třetího rozměru díla nabídl své tipy.

Bohužel Vás asi zklamu, ale žádné doporučení pro knižní novinky nemám. Ne, že bych nové tituly nečetl, ale k doporučení nemohu nabídnout nic. Pokud si něco čtu privátně (mám hodně čtení pracovního), jsou to tituly starší až staré. Např. mne okouzlilo dílo Karla Klostermanna. Jeho jazyk je velice komplikovaný svou archaičností, ale pokud máte trpělivost, jeho čeština Vás nadchne. Neustále se vracím ke Karlu Poláčkovi. Pokud bych měl něco doporučit z méně známé literatury, volím román rakouského autora Hermanna Brocha Očarování, jehož četbu na pokračování připravuji pro ČRo Vltava. Líčí nástup fašismu v tyrolské vesnici. Svým tématem a prostředím mi velmi připomíná právě již zmiňovaného Karla Klostermanna. Ani on však není novinkou. Žil v letech 1886-1951. Přeji Vám i Vaší knihovně hodně zdaru.

Foto: Viktor Kronbauer (Zdroj: naposlech.cz)

Kapitola 2: Monika Kompaníková, 21. 9. 2016

Dalším, kdo v této rubrice očeše plody nevšední knižní produkce, je Monika Kompaníková, slovenská spisovatelka (Anasoft Litera, Cena Ivana Kraska), autorka nečastých, ale o to působivějších próz, výtvarnice, publicistka a od loňského června také kmotra našeho projektu Vo dverách Slovensko znovuobjevujícího kulturu našich osudem i jazykem nejbližších sousedů.

V trilógii nájdete príbeh dvojčiat, dvoch chlapcov, ktorých matka cez vojnu odváža v záujme ich prežitia na vidiek, k starej matke. Chlapci zvyknutí na dobré oblečenie, starostlivosť, život v meste sa ocitnú na statku, kde ich stará matka ‒ krutá a vulgárna žena ‒ núti tvrdo pracovať. Chlapci si nájdu svoju vlastnú stratégiu ako prežiť, svoje vlastné prísne pravidlá a morálku. Príbeh, najmä keď sa prelúskate k druhej a tretej časti, postupne vyvoláva viac a viac otázok ‒ kto je kto? Kto čo povedal a čo je len napísané? Čo je skutočnosť a čo je lož? Existujú dvojičky, alebo len jedno dieťa? Kým Veľký zošit prekvapí svojím strohým no pôsobivým jazykom, Dôkaz spochybní to, čo sa udialo v prvej časti, a čitateľ stratí akékoľvek oporné body a po prečítaní Veľkého klamstva sa všetko zjaví z celkom inej perspektívy.

Kniha je mimoriadna aj svojím štýlom ‒ takmer žiadne opisy, prídavné mená či hodnotiace vety (a aj toto má v príbehu svoju logiku a opodstatnenie), len strohé, no o to silnejšie vety popisujúce jednoduché činnosti a fakty.

Foto: Markéta Dlouhá

Kapitola 1: Anežka Charvátová, 10. 3. 2016

Prvním, kdo tuto rubriku provane svým svěžím příspěvkem, je Anežka Charvátová, přední česká překladatelka (Cena Josefa Jungmanna, Magnesia Litera) a hispanistka, která shodou neliterárních okolností příští týden oslaví své narozeniny.

Milá paní Charvátová, děkujeme Vám z prýštivé síly předjaří a přejeme Vám slova vydatného proudu, silného jako řeka!

Doporučuji čerstvou novinku: Román Cestovatel stoletím argentinského autora Andrése Neumana, kterého v překladu Jany Novotné vydalo Argo. Neuman je sice původem z Argentiny, ale od 14 let žije ve španělské Granadě a jeho psaní je zvláštně dvojdomé, nebo spíš vícedomé, je doma všude a nikde. Cestovatel stoletím se odehrává v Německu 19. století, ale není to historický román; stejně jako to není milostný ani iniciační román, ani detektivka, i když zločin se tu také objeví, nýbrž cosi zvláštního, co má od všeho něco. Protagonista Hans necestuje za určitým cílem, sama cesta je pro něj hodnotou, stejně jako pro Neumana (podobně jako Roberta Bolaña, který o Neumanovi řekl, že mu patří literatura 21. století) je největším potěšením samo psaní. Hans si pro radost překládá soudobé romantické básníky, s nimiž zachází značně svévolně, a překlad se mu prolíná s erotikou, s níž má překvapivě mnoho společného. Celý román je odkrýváním, borgesovským překladem fiktivního německého příběhu do autorovy španělštiny - a pak do češtiny. Bolañovým čtenářům může připomenout závěrečnou část románu 2666 - nejen umístěním děje do Německa, ale hlavně hravostí, potěšením z vyprávění i pomrkáváním na čtenáře. Který překvapeně v některých vlastních jménech postav pozná sestavu západoněmeckého fotbalového týmu na mistrovství světa v Argentině... A pozor, Neuman není jméno původně německé, ale autor je podědil po židovských předcích z východní Evropy.

Zdroj foto: wikipedia.org