Poseroutkobraní

Pondělí naplnilo knihovnu humorem kluka, který opovrhuje deníky, protože se mu příčí klišé typu „milý deníčku, tohle“ a „milý deníčku, támhleto“, a který o své zářné kariéře rozhodně nepochybuje, Grega Heffleyho. Vyprdolí toho vskutku hodně a mezi jeho postřehy a vzpomínkami není nouze o momenty trapné, lihuprostou legraci, stejně jako rýpnutí do světa dospělých a jiných anomálií. Zkrátka samé vděčné položky.

S čím nám vlastně Greg pomohl? Tak zaprvé: Četli jsme si z jeho deníků (no dobře, Gregu, zápisků). Knihovnou v rychlém sledu protékaly všechny třídy prvního stupně a mezi vstoupením do dveří a vystoupením z nich pasivitou opravdu netrpěly. Poseroutkova alotria zprostředkovávali ti, kdo pro ně mají pochopení - žáci devátého ročníku, převážně s fryštáckou knihovnou spříznění.

Předtím ovšem museli být uvedeni do světa malého-velkého G. H. Ne každý z účastníků byl totiž dopředu s deníkovou sérií úspěšnou nejen u nás, ale i v zahraničí obeznámen (mimochodem nemohu neuvést následující slova: první díl Deníku je prozatím s 13 letošními výpůjčkami ve Vaší knihovně nejpůčovanějším titulem a to je vzhledem k tomu, že se ve fondu knihovny nachází pouze v jednom exempláři, skutečně výjimečné číslo). Žáci tedy napřed dostali za úkol přisoudit významným postavám příběhu správná jména. Postávaly na velkém archu papíru a postupně se nám je spolu dařilo odtajňovat.

Vsuvka: A vidíte, musím podotknout, že podstatným rysem Gregových příběhů je provázanost textu s obrázky - v podobě připomínající výseky z komiksu. A vzhledem k tomu, že použitý font připomíná ručně psaná tiskací písmena, jde autor (v našem prostředí tedy vydavatel) velmi blízko k pravděpodobnému vzezření deníku pubertálního hocha.

Deváťáci četli a každou chvíli s obrázkovými šlehami obcházeli publikum. Bylo fajn slyšet, jak to při takových obchůzkách vůkol ševelilo smíchem. Následovala zkouška bdělosti. Všichni dostali za úkol vybrat si ze slyšeného a viděného částečku, která je zaujala, a nakreslit ji na lístek malého formátu (a vězte, že se přidávaly i paní učitelky :-) Vše jsme potom nalepili a celá třída tak získala záznam té chvíle, propojení momentální pozornosti jejích žáků s Heffleylandem.

Pětadvacetiminutovka se tryskem blížila do cíle, nastal proto čas předestřít „úkol“. Vždy jedna zástupkyně (nebo jeden zástupce) třídy vylosovala (vylosoval) z krabice poskytnuté občasnou pizzérií U Knihovny barevnou složku s přední stranou v podobě průsvitné fólie: Obálka deníku. Jakého? No takového… pozorně čtěte: každý ze třídy dostal možnost napsat si či nakreslit jednu stránku takového deníku, kam se dá zaznamenat, co stojí za to. Stránky se dají dohromady a vytvoří společný deník třídy. Jeho název už je na dětech (ozývaly se třeba tyto pracovní názvy: Deník malého táty, Deník ptáčka… no, uvidíme). Jakmile bude deník obsahovat všechny stránky, jaké má, a bude jasno, jaké ponese jméno, nadejde čas, kdy se do díla pustí deváťáci, kteří byli dětem čtenářskými patrony. Nakreslí titulní list deníku a na obálku vepíší jeho jméno. A bude vymalováno. Spolu s nimi a paní učitelkou Horákovou, která akci spoluušila, tyto originální deníky pak předáme těm, komu náleží – dětem.

Bylo mi ctí spolupracovat s těmito žákyněmi a žáky 9. ročníku a děkuji jim za to:

Káti Branné, Alici Čalové, Elišce Halaštové, Kubovi Jasenskému, Petě Konečné, Lucce Mařákové, Marťovi Novákovi, Káji Odstrčilové, Honzovi Plhákovi a Lucce Vašendové.

Rád čtenářům těchto řádků sděluji, jak vstřícně k Poseroutkobraní přistoupilo vedení a vyučující základní školy. Děkuji Vám všem za to příjemné dopoledne i účast na něm, pane řediteli, paní zástupkyně a paní učitelky (Vám také za spolukresbu ;-)!

Kdy? V pondělí 22. října, od 7.45 do 12.55

Foto: žáci 9. ročníku, JK